Štěstí je pro mě být milována a hýčkána
Písnička červená řeka se před lety stala šlágrem a její interpretka hvězdou. Svoje místo na výsluní si udržela dodnes. Natáčí desky, vystupuje v zahraničí, účinkuje na různých akcích. Energii, vitalitu, formu, šarm i postavu by jí leckterá mladší mohla závidět.
Co to
obnáší stát se hvězdou a udržet se na výslunní?
Mnoho hledání, mnoho různých pokusů, mnoho úspěchů i neúspěchů, neobyčejná setkání, krásná poznání. Umění je nádherná věc, a když se mu člověk věnuje s láskou, nepřipadá vám taková práce nijak lopotivá ani těžká, příjemné se tak spojí s užitečným. Je přímo ideální konstelace, když je vaše povolání současně koníčkem. Tím se hned tak někdo nemůže pochlubit. Můj otec pracoval celý život jako vedoucí zásobování v Transportě Chrudim, nikdy neměl svoji práci rád, byla pro něho utrpením. Miloval hudbu, ale bohužel neměl to štěstí, aby se jí věnoval profesionálně. Měl problémy s ranním vstáváním, a tak chodil pozdě – to mám možná po něm...
Na
svoji dceru je jistě pyšný. Dokáže být k vám i kritický?
Vzhlíží ke mně, když se něco povede, v opačném případě dokáže být velmi kritický. Otevřeně mi řekne, co si myslí. Vždycky jsme všechno i s maminkou podrobně probírali. Ona mi navíc radila, co si mám obléknout, jaký účes mi sluší. Když jsem chodila do tanečních, sila mi šaty – měla jsem vždycky nejkrásnější a nejzajímavější modely.
Jak
moc se vám z úspěchu točí hlava?
Důležité je neztratit půdu pod nohama a nelítat v oblacích, nevznášet se do výšin. Nikdy jsem to nedělala. Ale možná je to dané taky rodinou, odkud jsem vzešla, právě kritikou mých rodičů i babičky, která mě vždycky nabádala ke skromnosti. Nikdy jsem neměla hvězdné manýry a nemám je ani teď. Neříkám, že je jich hodně, ale jsou takoví, kterým by trošku skromnosti neuškodilo. Většinou, když si člověk myslí, že je ten největší „king“, že není nad něho a že je pán zeměkoule, přijde rána a člověk spadne z výšky dolů...
Každý
zažíváme chvíle, které nejsou zrovna růžové...
Mám v sobě nějaké čidlo nebo něco, co mě neuvěřitelně zmobilizuje. Když mi není lehko a prožívám nějakou krizi nebo když se něco nepodaří, někdo mi ublíží, jako kdybych měla v sobě hromadu vojáků k obraně, kteří okamžitě vystřelí. Takové chvíle jsou pro mě motivací, jako by mi vstříkli adrenalin do žíly.
Máte
ráda společnost?
Mám vůbec ráda lidi. Baví mě třeba pořádat u nás doma zahradní party. Ráda si pozvu kamarády, pouštíme si hezkou muziku. Dám na zahradu deštníčky a židličky, žluté s bílými pruhy, a grilujeme a bavíme se o všem možném. A je nám dobře.
Nechybějí
vám dnes právě taková setkání?
Právě proto to dělám – abychom se zase všichni viděli a sblížili.
Máte pocit, že čas prověří přátelství?
Určitě a pak zbude těch pár, opravdu přátel, jak zpívám v jedné písničce, které naštěstí mám a na které se vždycky člověk může obrátit. A i když se nevidíte třeba rok nebo dva, nic to na vašem vztahu nemění. Stačí jim zavolat a jsou vždycky ochotní se sejít, popovídat si nebo pomoci, když je potřeba.
Naučila jste se díky zkušenostem diplomacii, anebo k vám vždycky patřila?
Naučila jsem se, že člověk nemůže říct vždy na plné pecky, co si myslí. Nemůže střílet od boku. Někdy je potřeba diplomacie, aby neublížil. Nemám ráda vyhrocené situace, hádky nesváry. Raději řeším věci smírnou cestou a k tomu je diplomacie potřeby.
Myslíte
si, že se člověku ve tváři zračí to, jaký opravdu je?
Určitě z každého člověka jeho silné já vyzařuje, ale nemyslím si, že každý člověk musí být i ve skutečnosti takový, jakým se na první pohled zdá. Rozhodně to není pravidlo. Stalo se mi, že jsem se v úsudku spletla.
Dáváte
druhou šanci?
Dávám, ale třetí už ne.
Bez
čeho se nedá žít?
Bez lásky. Ale také bych nemohla být bez hudby.
Jakou
si poslechnete?
Rozhoduje, na co mám zrovna chuť. Mám ráda jazzovou a rockovou muziku, staré krásné melodie Franka Sinatry, ale pouštím si i moderní hudbu, prostě všechno možné. Jenom rap a techno nechávám jiné generaci, to mě zas až tak neoslovuje. Miluju cimbálovku a moravské lidové písničky třeba někde ve sklípku. Proto říkám, že záleží, v jakém jste prostředí, jakou máte náladu.
Jak
je barevný váš život?
Hodně.
Je něco
co vás nezajímá?
Doteďka mě nechával docela lhostejnou počítač, ale poslední dobou si říkám, jestli nejsem náhodou zastaralá a jestli bych se neměla naučit s ním pracovat. Nemusím všechno perfektně umět, ale vadí mi, když o některých věcech nemám ani povědomí.
Jaká
je cesta, aby člověk našel štěstí? Lze k němu nakročit?
Štěstí – to je taková pofiderní věc, jako kdybyste sahala po mlze nebo po oblaku...Buď člověka potká, ale také ho nemusí potkat nikdy, ať se snaží sebevíc. Štěstí je neuvěřitelně imaginární záležitost. Někomu stačí ke štěstí strašně málo, záleží na tom, co si kdo pod tímto pojmem představuje. Pro někoho jsou to peníze, pro jiného rodina, miminko, pro dalšího je největší štěstí být zdravý.
A pro
vás?
Pro mě je štěstí, když jsem milována, když jsem hýčkána, když mám dobrou práci, která mě baví a vychází mi, když mám kolem sebe příjemné lidi a nežiju ve stresu.
Dokážete
být někdy pořádně protivná?
V některých věcech jsem důsledná a totéž vyžaduju od jiných, chci, aby se v práci odevzdávali na sto procent. Když jde do tuhého a něco se nedaří či neklape, pak dokážu být i pěkně protivná.
Co
byste zakázala, kdybyste mohla?
Drogy. Zakázala bych zbraně, závist...Vůbec zlé lidi bych vygumovala. A ještě bych zakázala bulvární časopisy. Zakázala bych, aby se lidé šťourali v soukromí někoho jiného, aby tak zasahovali do něčeho, co jim nepřísluší. Lehce se může velmi ublížit někomu, kdo třeba zrovna prožívá určité problémy, je v nějáké situaci, která pro něho není snadná. Člověk se k rozhodnutí těžce a bolestně prokousává, dobírá se něčeho a tím, že se do jeho života vklíní média, která všechno odkrývají, se může hodně věcí zničit, poškodit a zpřetrhat. Je to zlé, necitlivé, nelidské. Etika se vytratila.
Platí
rčení, že člověk může každý den začít svůj život znovu?
Myslím, že změna je život a že vždycky člověk může začít znovu. A pokud není spokojený, měl by to udělat hned. Život je krátký, proč se zatěžovat věcmi, které jsou pro nás nepříjemné, nebo dokonce nesnesitelné. Někdy je situace složitá a je těžké se rozhodnout.
Co je
pro vás v životě důležité?
Být slušný je moje životní krédo, myslím, že je hodně důležité, protože pak si vás lidé váží, důvěřují vám, mají vás rádi. Na okamžitý zisk není radno sázet, je to velmi krátkozraká záležitost. Nemám ráda žádné extrémní vyhrocené situace, nejsem ranař, ale jsem člověk, který se dovede bránit, když mu někdo ubližuje. Člověk se nesmí nechat. Jsem Rak, ale necouvám často. Někdy vyrazím, klepeta se otevřou a kousnou.
Jak
je těžké neztratit tvář, chovat se tak, aby si člověk vážil sám sebe?
Není to těžké. Platí jedna zásada – už jsem o ní mluvila: být slušná, neubližovat, abyste se mohla kdykoliv za sebou otočit a měla čistý štít, být čestným člověkem. Když vzpomeneme na minulou dobu, mnohdy nebylo jednoduché projít vždy s čistým štítem, dokonce často to bylo velmi složité. Mnohdy se muselo různě kličkovat. Každý si zvolil svoji cestu.
Je
bezprostřednost dar, nebo se dá získat?
Myslím, že je to vrozená vlastnost, která není každému daná. Nedá se získat, kdybyste se snažila sebevíc.
Jaký
musí být muž, aby se vám zalíbil?
Hlavně by mě měl mít rád, měl by být něžný, inteligentní, měl by si mě vážit a samozřejmě také já jeho. Pokud jde o vnější stránku, líbí se mi vysocí, štíhlí, sportovně ladění muži, kteří mají rádi muziku...Jsem strašně náročná, že?
Lze vůbec
najít ideálního muže?
Slyšela jsem, že je dobré mít tři – jednoho na lásku, druhého na duševní záležitosti a třetího na domácí práce...(smích)
Na
rozdíl od svého dětství či raného mládí co už dnes víte?
Že život stojí za to, aby ho člověk žil.
Paní domu 2/2003