Zmámená

Znala panna pána

Tisíckrát, tisíckrát

můžeš chtít, můžeš chtít,

vzdálenou hvězdou být,

světlo hvězd, světlo hvězd,

vstříc věkům září.

Však kdo má rád, kdo má rád,

má mnohem víc.

Tisíckrát podél cest,

jako strom můžeš kvést.

Tisíckrát řekou být,

jako tón v dunách znít.

Na tisíc, na tisíc,

let bez nadstáří.

Však kdo má rád, kdo má rád,

má mnohem víc.

Znala panna pána, zdálo se, že o ni stál

a to byla rána jíž se její táta bál.

Měl svou dceru příliš rád a pánovi ji nechtěl dát,

znala panna pána, hádejte co bylo dál.

Tisíckrát můžeš chtít

vzdálenou hvězdou být,

jako sám horský štít,

mrakům vstříc, hrdě číst,

až poznáš svou, poznáš svou

tvář v dětské tváři.

Tak pochopíš, že kdo má rád,

má mnohem víc.

Znala panna pána, zdálo se, že pro ni vzplál

a to byla rána jíž se její táta bál.

Aby mohla šťastně žít, tak pánovi chtěl život vzít,

znala panna pána, hádejte co bylo dál.

Tisíckrát můžeš chtít

vzdálenou hvězdou být,

jako sám horský štít,

mrakům vstříc, hrdě číst,

až poznáš svou, poznáš svou,

tvář v dětské tváři.

Tak pochopíš, že kdo má rád,

má mnohem víc.

Tak pochopíš, že kdo má rád,

má mnohem víc.