Jak mohl být prostý ten život můj
kdybych si přála míň slávy mít
spíš si vážila víc toho, co mám.

Však úspěch vábí
vábí moc, i když málo dá nám

A lásku, když chceš, kde jí vzít?

Pak pryč někam toužíš. A kam?

Čím výš se člověk dobral, tím snazší pád.

Teď i já opouštím slávy trůn,
žena vládce, jež padnul, mimo slunce má stát.

Můj sen byl krásný,
svobodu všem, kdo jen snesou ten dar.

Však ze snů i z listin je cár
a nemám co dát.

Bůh s tebou má Argentino,
co není to přijde jednou

Už pro mne neplač, pohár je dolit
a mnoho slzí máš ještě prolít.

Jen žádný smutek a žádný flór.

Náš rod měl vždy pýchu a vzor,
život můj vždycky plný písní a her.

I vám byl slíben
ten ráj volných pěšin, kde dýchá se líp,
kde nezní vzlyk synků a dcer,
proč nestal se skutkem ten slib.

Bůh s tebou má Argentino

Bůh s tebou má Argentino,
co není, snad přijde jednou.

Už pro mne neplač, pohár je dolit
a mnoho slzí máš ještě prolít.

Rovni jsme si v tom,
že rosteme v prach
a po snech zbudou jen schránky těl.

Však ten, kdo vsadil strom,
plody ač nesklízel,
ten smysl svůj snad měl.