Žiju teď, proto jsem šťastná
Náhle smutky vyvanou
tak jak včerejší dým,
už nejsem jejich poddanou,
to jistojistě vím.
Náhle stojí vzpřímená
a cítím vláčný klid
a novou touhu žít.

Ještě včera schýlená
jak větrem trávní stvol,
dnes dík náhlým proměnám
den sfouknul světobol.
Náhle znovu zrozená
a lásky dychtivá
zpátky už se vůbec nedívám.

Je konec trápení
a vzduch jak po deštích,
zas jako dítě já jsem zvědavá,
je konec trápení.
Žiju a nevěštím,
nechci se ztrácet v pouhých představách.

Dříve socha s patinou
a dneska životná,
vlákna smutku pominou,
ta síť je nehmotná.
Náhle mám tep zvýšený
a slyším srdce bít
a jenom štěstím dneska toužím znít

Je konec trápení...