Helena Vondráčková
Populární zpěvačka, jejíž hvězdná pěvecká kariéra začala už v roce 1964 a trvá víceméně dodnes. Helena Vondráčková dosud nahrála přes 300 písní pro domácí i zahraniční vydavatelské společnosti, rozhlas, televizi. Vydala pětatřicet alb, natočila několik filmů. Pochlubit se však může i úspěchy v zahraničí – kromě četných trofejí z hudebních festivalů uspořádala samostatná turné po Japonsku, Jižní Americe, Kanadě a celé Evropě, včetně bývalého Sovětského svazu.
Řidičské oprávnění: Řídím od roku 1968
První auto: Začala jsem s fiátkem šestistovkou
Současné auto: Audi A6
Nehody: Ve dvou případech jsem unikla smrti o vlásek
Pokuty: Občas vyjedu bez jakýchkoliv dokladů
Automobilový sen: Červené sportovní porsche
Jaký si myslíte, že jste řidič?
Vzhledem k tomu, že mí přátelé se se mnou nebojí, myslím, že jsem dobrý řidič. Když k tomu připočteme, že jsem v životě způsobila asi jen dvě tři malé nehody, pak se domnívám, že to také o něčem vypovídá. Řízení je mým velkým koníčkem a kdyby mě manažéři nedrželi zkrátka, určitě bych jezdila i sportovní poháry jako třeba Fiesta Cup apod.
Co vám řízení vozu dává a jaký styl vyznáváte?
Baví mě to. Řídím od roku 1968 a vlastní řízení mě strašně uklidňuje a zároveň naplňuje. Jezdím ráda rychle. V autě se cítím bezpečně, zvládám dobře i kritické situace. Zrovna nedávno jsem jednu takovou zažila a myslím, že dobré reakci jsem unikla smrti o vlásek.
Co se stalo?
Jela jsem na pražské magistrále za kamiónem, který vezl nezajištěné betonové skruže a ty se sesunuly z korby. Naštěstí jsem rychle zareagovala a uhnula, jinak bych to asi nepřežila. Zachytilo mě to jen částečně – auto bylo rozbité, ale já vyvázla bez zranění. Vlastně to už bylo podruhé v mém životě, kdy při mně stál při havárii Bůh. Před lety jsem se vracela z koncertu, mé auto řídil profesionální řidič a před Prahou za volantem usnul. Ve velké rychlosti jsme vylítli ze silnice, několikrát se otočili přes střechu, ale naštěstí tam bylo hodně kukuřice a jen plot takže jsme to všichni přežili. To byla asi moje nejhorší bouračka.
A máte také nějakou kuriózní?
Ano. Tu jsem způsobila já ještě ve svých začátcích. Převážela jsem ve svém fiátku 600 nějaká jablka a na té bedně měla cylindr. V jedné zatáčce se ten cylindr po jablkách svezl a když jsem ho dávala zpátky, věnovala se více cylindru a točila přitom volantem do strany. Nabourala jsem do volhy, pak zjistila, že to bylo auto mého kamaráda. Volze se však moc nestalo, naopak fiátek byl pomalu na odpis.
Co si osobně myslíte o našich řidičích?
Jsou strašní. Jsou jednak dosti bezohlední a ve většině situacích reagují zásadně špatně. Třeba nekoukají dozadu. To co se děje vzadu a po stranách, je vůbec nezajímá. Dalším velkým nešvarem je nekolegialita. Přijde-li třeba na dálnici zúžení, místo toho, aby se vozy projížděli rovnoměrně, tedy „zapínali“ se jako zip, tak jede jen ta výhodnější strana a ta druhá musí dlouho čekat, něž se někdo smiluje a pustí vás před sebe. Takové věci mě u nás hodně rozčilují.
A čím vy rozčilujete policisty?
Někdy se mi stane, že jedu na tenis a nemám ani řidičský průkaz, ani technický průkaz, ani peníze … Jinak nejvíce pokut platím za rychlou jízdu, jiné přestupky asi nedělám. Bohužel každodenním rituálem pro mě jsou botičky za špatné parkování. Ale v Praze je moc málo místa na tolik aut …
Co děláte v autě kromě řízení?
Dělám spoustu věcí, za které by mě policisté asi nepochválili a řekli by si – bláznivá ženská. Třeba si zpívám, rozezpívávám se, učím se angličtinu apod. Jediné co se snažím, je netelefonovat. Jezdím většinou sama, ale spolujezdce neodmítám. Čas od času se mi stane, že jedu a najednou mi dojde palivo. Jsem dosti roztržitá, takže spolujezdec se v takových situacích hodí.
V čem jezdíte?
V současné době jezdím s Audi A6 a musím říct, že je to opravdu dobrý vůz. Že ta větší investice do jeho pořízení je opodstatněná. Myslím si, že je to velmi bezpečné auto s výbornými jízdními vlastnostmi. Dobře akceleruje, motor je správně dynamický a přitom tichý a spolehlivý. Preferuji rovněž bohatou výbavu - třeba mi dělá strašně dobře vytápění sedadel, což je dobré nejen po ránu, kdy je vše v autě studené, ale třeba i po sportu, kdy je třeba držet tělo v teple.
Kolikáté je to auto ve vašem motoristickém životě?
Nedávno jsem to počítala a dostala jsem se na číslo dvacet. Má auta vždy odpovídala mým finančním možnostem. Neželela jsem nikdy peněz do jejich pořízení. Začala jsem u malých fiátů a renaultů, přes žigulíky, citroeny až jsem se dostala k mercedesům, bavorákům a audinám. Zatím jsem měla štěstí, že mi auto nikdy nikdo neukradl.
Máte nějaký automobilový sen?
Mám ráda sportovní rychlá auta, sama jezdím hodně sportovně a razantně. Mně se vždycky líbilo porsche. Jestli bych si tedy mohla nějaké auto přát, pak by to bylo sportovní porsche v červené barvě.