Heleno, co to
bylo?
"Heleno, ty jsi měla být zlatá," takové a
podobné komplimenty burácely
koncem týdne pražskou Lucernou, v níž Helena Vondráčková završila
své turné k poslední desce Helena 2002.
Nebozí fanoušci, kteří se u pódia řadili s kyticemi téměř po každé
písni, zřejmě netušili, že pouhých pět ze zhruba dvou desítek nesmrtelných
Heleniných hitů zpívá jejich hvězda na
živo. Helenu Vondráčkovou
totiž postihlo tak silné nachlazení, že se na proslulých prknech Lucerny
neobešla bez playbacku!
Hned po prvních verších z hitu Dlouhá noc, kterým Vondráčková svůj
koncert odstartovala, bylo jasné, že není ve formě a svůj hlas více než šetří.
"Jsem trochu nastydlá, tak se vám omlouvám, pokud můj hlas občas
trošku zaskřípe," vysvětlila po úvodním songu Helena.
Jaké však muselo být překvapení pozornějších diváků, když po
svém prvním
hostu, kterým byla Bára Basiková, zpívala Helena jako z „cédéčka“.
Bohužel ne jen jako. Mikrofon se od jejích úst najednou obdivuhodně vzdálil a
na hlase už nebylo znát ani stopy chrapotu. "Jak se vám líbil
koncert? Dobrej
playback ne? Bylo to všechno z cédéčka. Je nastydlá, tak nemůže zpívat.
Měla to vyležet, tohle se nedělá. To je tak, když si člověk
nasmlouvá moc
kšeftů," prohodil k jedné z fanynek postávajících hned u pódia
člověk ze zákulisí.
Ve druhé polovině koncertu tak už živě zazněly jen písně
Archimedes, Podívej, kvete růže, kterou Helena věnovala jejímu nedávno zesnulému
autorovi Gilbertu Bécaudovi, a finální, bouřlivě „;vydupaný“ přídavek
Dlouhá noc. "Snažím se zpívat, ale tohle je všechno těžký,
neutáhnu to.
Jedině Archimeda," omlouvala se při pauze evidentně rozladěná
Vondráčková,
která však nakonec „zahvězdila“ alespoň u Archimeda temperamentní
hrou na konga.
Blesk 22. 12. 2001